PRAHA – Ve 14:45 hodin nastoupil společně s reprezentačními trenéry Miroslavem Vrbou, Jiřím Kotibou a šesticí reprezentantů Hamem Aperjanem (váha do 60 kg), Erikem Agateljanem (64), Zdeňkem Chládkem (69), Vítem Králem (75), Danielem Táborským (nad 91) a Martinou Schmoranzovou (60) do letadla směr Istanbul také šéf České boxerské asociace (ČBA) Svatopluk Žáček.
Ten byl u velkého úspěchu českého boxu, když v roce 2000 na olympiádě v Sydney vybojoval Rudolf Kraj stříbro. Stejně tak u chudých následujících let, kdy pod pět olympijských kruhů kvalifikoval až v roce 2012 Zdeněk Chládek.
Nyní mají čeští boxeři šanci udělat krok směr olympijské Rio. Stačí „maličkost“: v případě mužů vybojovat na dodatečné evropské kvalifikaci jednu z medailí, v případě Martiny Schmoranzové postoupit do finále.
„Jaké mají šance? Vždycky říkám, že více dokážu říct až po losu, platí ale, že našimi jedničkami jsou Zdeněk Chládek a Martina Schmoranzová,“ říká Žáček v rozhovoru pro czechboxing.cz.
S jakými ambicemi letíte do Turecka?
Obligátní otázka, na kterou obligátně odpovídám: budeme rádi za jednu nominaci. S tím, že největší šance dávám Zdeňku Chládkovi a Martině Schmoranzové. Každopádně Martina to má těžší v tom, že se musí probít až do finále, navíc je to pro ni první turnaj ve váze do 60 kilogramů, nikdo vlastně nevíme, jak v té váze bude vypadat, jak se v ní bude cítit. Každopádně prvním úspěchem už je ten fakt, že tu váhu udělala.
Proč Martina Schmoranzová startuje ve váze do 60 kilogramů až nyní v kvalifikaci? Proč neshazovala dříve?
Zkoušela to na minulou olympiádu, tam to nevyšlo. Je to risk, směřovali jsme její hubnutí až k této kvalifikaci a případně následnému mistrovství světa, které ženy ještě čeká v květnu (z něj postupují na OH všechny semifinalistky). Je to risk, ale kdo neriskuje, nemůže ani nic získat.
Na českou boxerku ale čeká extrémně těžká soupeřka – Katie Taylorová – která vyhrála za poslední roky všechno, co šlo. Jak moc bude důležitý los?
Nejde jen o Taylorovou, bude tam spoustu skvělých boxerek. Tím, že jsou na olympiádě jen tři ženské váhy (do 51 kg, do 60 kg a do 75 kg), hodně holek shazuje podobně jako Martina ze čtyřiašedesátky a stejně tak tam bude hodně holek, které normálně boxují sedmapadesátku a chtějí také na olympiádu, tak přibírají. Mít skvělou boxerku také v této váze, budu po ní také chtít, aby přibrala a zkusila to.
Každopádně co se týče Taylorové, tak samozřejmě bude strašně důležité, kde v pavouku bude. To je pochopitelné. A samozřejmě to budeme sledovat. Je jasné, že druhá strana pavouka bude „jednodušší“. Na druhou stranu, jde o psychiku a není důvod se nikoho bát. Kubánci vždycky říkali, že pokud chtějí vyhrát, musí porážet ty nejlepší, vlastně to pomalu i vyhledávali. Ale je pravda, že Taylorová je ve své váze extrémně dominantní.
O to právě jde, jsou skvělí boxeři a pak ty superhvězdy, které soupeři moc potkávat nechtějí. Nejlépe až ve finále…
S tím souhlasím. Na druhou stranu taková Sofia Očigavaová ji také dokázala porazit v roce 2010 na Velké ceně Ústí nad Labem (8-1 v semifinále) a pak ještě na jednom dalším menším turnaji (Taylorová ale své rivalce porážky vrátila na MS a OH, na velkých akcích s Ruskou neprohrála).
Do Turecka vezete každopádně mezinárodně relativně nezkušenou sestavu. Nakolik ji věříte?
Nejsme hlupák, který by vykřikoval, že všichni postoupí a podobně. Samozřejmě některým věřím více, dalším méně, ale nechci jmenovat. Všichni mohou vyhrávat, kdokoliv může překvapit. Ti kluci vlastně mohou všichni zabojovat i v dalším olympijském cyklu. Všechno je o zkušenostech, na druhou stranu nebudu říkat, že tam jedou na zkušenou. Od toho velké turnaje typu kvalifikací, olympiády, evropského či světového šampionátu už nejsou, tam se jezdí uspět.
Zároveň se budu opakovat, ale je to hodně také o losu. Jsou boxeři, kteří jsou už kvalifikovaní, bude záležet na tom, jak všechno bude v Turecku poskládané a to uvidíme až na místě. Vždycky říkám, zavolejte mi po losu (v pátek) až budu mít v ruce pavouky a budu moct říct ohledně prognóz daleko více.
Zmínil jste přípravu, ve které se ale českým boxerům příliš nedařilo. V letošním roce dokázali na turnajích alespoň jeden zápas vyhrát pouze právě Chládek a Schmoranzová. Všichni ostatní venku pouze prohrávali. Jak je toto důležité?
Podle mne to není tak klíčové. Do přípravných zápasů nechodíš vždy stoprocentně vyladěný, každý je v jiné fázi tréninku, pochopitelně to ale může hrát roli psychickou. Je jasné, že stejné soupeře potkají nyní i v Turecku a je na nich jak se s tím kluci a Martina popasují. S trenéry se budou moct soustředit pouze na box, od organizačních věcí kolem tam právě jedu já, aby všichni měli klid na sebe.
Jedete tam také proto, že se bude v zákulisí řešit případná účast profesionálů v Riu?
Pochopitelně. Už máme pozvánku na kongres AIBA (Mezinárodní boxerská federace), který se bude konat 1. června a kde se všechno rozhodne. Postupnými kroky jsou ale pochopitelně i podobné akce. Bavil jsem se o tomto tématu s některými lidmi už na turnaji v Halle a zde budou diskuze pokračovat, třeba i po večerech v hotelovém baru nad panáky. (úsměv)
Politika a zákulisí sportu je samozřejmě také hodně důležité, je možné, že se tam svolá i nějaká schůze zástupců evropských federací a pokusíme se domluvit na nějakém společném plánu. To se všechno ale ukáže až v Samsonu. Je ale jasné, že účast profesionálních boxerů v Riu bude tématem číslo jedna. Zároveň mohu za nás říct, že pokud by na následnou červnovou světovou kvalifikaci pustili profesionály, tak my zatím v Česku nemáme v profi natolik lepší a zkušenější boxery, než mezi amatéry, abychom o tomto kroku reálně uvažovali. Alespoň prozatím.
