Ovšem nejen dle fanoušků, mohl být verdikt tohoto souboje ve váze do 82 kilogramů opačný. „Myslím si, že takové duely se nedávají hostujícím boxerům,“ tvrdí otevřeně v rozhovoru pro Czechboxing.cz mladý slovenský talent.

Ten na před týdnem skončené evropské olympijské kvalifikaci nejprve porazil maďarského šampiona Petera Tallosiho, poté i juniorského mistra světa (2012) Nikolu Arutjunova, aby nestačil až bronzového z Evropských her v Baku a elitního boxera WSB Alexandra Chyžnjaka.

Jak bys zhodnotil svůj sobotní duel s Taronem Hanesjanem, který si za pískotu tribun prohrál těsně 1-2 na body?

Nebylo to úplně ideální, v pondělí jsme se vrátili z evropské olympijské kvalifikace v tureckém Samsunu, kde jsem odboxoval tři těžké zápasy, takže jsem to nebylo úplně ono. Neměl jsem si kdy a kde odpočinout. Únava mne trochu dohonila, prohrál jsem 1-2 na body, ale myslím, že to nebylo jen o dění v ringu, ale také o tom, že jsem měl na bodech dva Rakušany a Němce.

Takže se necítíš jako poražený?

Rozhodně ne. Cítím to tak, mohli to dát i jemu, ale nemyslím si, že takové zápasy se dávají hostujícím boxerům.

Celkově hodnotíš své působení v německé bundeslize pozitivně?

Určitě jsem spokojený, první dva zápasy jsem vyhrál, proti Peteru Mullenbergovi, který je jedním z nejlepších boxerů v této váze, jsem zaboxoval myslím také povedený duel a prohrál těsně na body, takže do souboje s Hanesjanem jsem nemohl být zklamaný.

Pomohla ti bundesliga ve zlepšení a třeba i ve zmíněné evropské kvalifikaci?

Tak tak. Mohl jsem se poměřit se světovými boxery, sbírám cenné zkušenosti, ze kterých se snažím poučit a zlepšit. Co se týče kvalifikace, tak do ní mi nejvíce pomohl duel právě s Mullenbergem, se kterým to bylo hodně vyrovnané, a já jsem si ukázal, že se mohu měřit s kýmkoliv. Dodalo mi to potřebné sebevědomí.

Dalším cílem je pro tebe červnová světová olympijská kvalifikace?

Přesně. Nepolevuji, jedu dál. Od pondělí budu opět makat. Chci tam nechat duši, abych postoupil a splnil si sen.

Nebojíš se únavy, máš toho v posledních týdnech a měsících za sebou už hodně…

Energie mám hodně, všechno je to o hlavě. Tělo pochopitelně potřebuje také odpočinout, ale to neznamená, že si dám nohy na stůl. Odpočinu si pár dní od boxu, půjdu si zaběhat a pak se opět zapojím i do boxerského tréninku.

Pokud bude BigBoard boxovat bundesligu také v příštím roce, budeš chtít za pražský celek opět nastupovat?

Samozřejmě, pokud mi budou šéfové a trenéři věřit, tak mi bude ctí.

Mimochodem, jak jsi v českém klubu spokojený?

Hodně. Od začátku jsme si sedli, máme si o čem povídat, v týmu je sranda, zároveň když je potřeba, tak se všichni soustředíme na to, proč tu jsme. A tak by to mělo být. Líbí se mi, jak tým drží při sobě.

MATÚŠ STRNISKO POHLEDEM PAVOLA HLAVAČKY, SLOVENSKÉHO REPREZENTAČNÍHO TRENÉRA

„Nejen jemu určitě působení v bundeslize prospívá, stejně tak sparingy s českými boxery v Pražském rohovníku. Rádi bychom sem přijeli ještě před světovou kvalifikací, ale uvidíme, jak to vyjde časově. Chceme totiž startovat také na ústecké Grand Prix a Matúš měl nyní hodně nabitý program. V tomto týdnu asi potrénujeme více kondičně, je třeba asi trochu od boxu odpočinul, aby se nezatavil.

Na kvalifikaci v Baku jedeme postoupit, ale moc dobře víme, jak to funguje. A že především při světové kvalifikaci funguje hodně silně lobbing a zájmy silných svazů. Zažil jsem to coby boxer, stejně jako v roli trenéra. Ale řeknu to takhle: Matúš na to být mezi pěti nejlepšími a postoupit do Ria výkonnost má. Kdyby ne, nejedeme tam. Vždyť Matúš porazil kluky, které už mají olympiádu jistou. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.“