MAREK ŠIMÁK (Předseda trenérské rady ČBA, bývalý reprezentant, trenér, komentátor): „Olympijské hry se mi moc líbily. Myslím, že změny pravidel vedly k větší atraktivitě amatérského boxu, viděli jsme zajímavější dění než v Londýně. Úžasní byli uzbečtí boxeři, bylo jich tam jedenáct, mají sedm medailí a z toho tři zlata. Je vidět, že koncepční práce kvalitního trenéra se vyplácí. Zajímavé výkony podávali Rusové, někteří byli skvělí, jiní tam ale přijeli jakoby na výlet, to jsem dost čuměl.

Pro mě byl jediný velký zářez olympiády zápas Tiščenka s Levitem, kde to mělo dopadnout opačně. Ostatní byly dle mého v pořádku. Sestřihy z her mě neskutečně bavily, jak jsem řekl, mělo to vysokou úroveň, vždy bylo z čeho vybírat, v úvodu turnaje překvapovali Afričané, Keňané a Maročani přijeli skvěle připraveni.

A co by si z těch zápasů měli vzít Češi? Určitě hodně po všech stránkách. A třeba i to, že tam bylo skvělých mladých talentů kolem devatenácti, dvaceti let. My tady máme kvalitní kluky, kteří udělají výsledek na republice, ale chce to i venku. Je to trend všude ve světě tlačit ty mladé. U nás je ale často až moc hájíme, přitom není třeba je šetřit. Naopak!“

SVATOPLUK ŽÁČEK (Prezident ČBA, bývalý reprezentant a trenér národního týmu): „Zápasy měly skvělou úroveň. Sice jsem neviděl všechny, ale ty, co jsem viděl, stály za to! Osobně mne nejvíce překvapil Michael Conaln, protože jeho duel s Nikitinem byl vyrovnaný, mohli to dát na obě strany, rozhodně nešlo o nějaký zářez, pokud už tam byl z mého pohledu výsledkově otočený duel, pak ten mezi Tiščenkem a Levitem.

Parádní výkony předvedli Kazaši a uzbečtí boxeři, na výsluní se vrátili opět Kubánci, jejich střední váha (Arlen Lopez) byla neskutečná. Je pro nás i příjemné vidět na hrách kluky, kteří letos nebo loni bojovali na GP Ústí nad Labem, pochopitelně jsem je sledoval, navíc se znám s nimi i jejich trenéry. Takový Sofiane Oumiha ukázal velký progres. Ještě raději bych ale byl, abychom se mohli dívat na hrách na naše kluky.

Co je pro to třeba udělat? Makat, makat a makat. Myslím, že třeba naši junioři, o které se nyní stará Vasil Larionov je na tom hodně dobře, jde o skvělou partu dravých kluků, kteří by mohli o hry v Tokiu za čtyři roky zabojovat. Skvělé byly i ženské zápasy, jsou hodně technicky vyspělé, přidaly k tomu i taktiku. Samozřejmě na chlapy ve své váze by neměly, ale to po nich ani nikdo nechce. Opravdu se bylo na olympiádě během těch dvou týdnů nač dívat.“

RUDOLF KRAJ (Viceprezident ČBA, stříbrný z OH 2000, trenér): „Ty zápasy, které jsem viděl, tak se mi moc líbily. Potvrdilo se zároveň i to, co jsem říkal, že profesionální boxeři neměli proti amatérům vůbec šanci. Oni sami pak po zápasech říkali, že jim vlastně tři kola jim trvalo, než se dostali do rytmu. Prostě tenhle experiment se totálně minul účinkem. Jinak ale parádní zápasy.

Pár otočených soubojů jsem tam viděl, ale asi ten největší zářez byl pro mě Tiščenko s Levitem, hodně mi to připomínalo finále ze Soulu mezi Royem Jonesem Jr. a Park Si-hunem. Naopak souboj mezi Conlanem a Nikitinem jsem jako zářez jsem neviděl. Na druhou stranu mi přišlo, jako kdyby Rusům trochu s ohledem na dění na OH v ringu pomáhali. I kdybych se držel hodně při zemi, tak Tiščenka ten Levit po vyrovnaných dvou kolech v tom posledním totálně přejel.

Těžko říct, jestli byl otočený i souboj mezi Joycem a Yokou. Mě se tedy nelíbil ani jeden, celý ten zápas nebyl moc hezký. Je pravda, že Brit tlačit, těch úderů dával strašně moc, ale pokud se člověk díval pořádně, tak mi přišly hodně nečisté, většinou do krytu. Francouz naopak natáhl přední ruku a Joycemu málem vždycky vyvrátil hlavu. Nechtěl bych hodnotit, jak to mělo dopadnout.

Jestli jsem si zavzpomínal na Sydney? Určitě! Je škoda, že zápasů nebylo v televizi tolik, stejné to bylo i u zápasu. Prostě je vidět, že když v televizi nemá ten konkrétní sport zastání, tak tam nikoho moc nezajímá. Což je škoda. Sám jsem se každopádně nejvíce soustředil na své váhy – polotěžkou a těžkou a tyhle souboje jsem si našel.

Holt se i na OH ukázalo, že je třeba, aby tě měli rádi rozhodčí. Já si to zažil sám při kvalifikaci o Athény 2004, kdy jsem řezal v Turecku domácího jako žito, sudí mu pomalu pomáhal na nohy z počítání, a stejně to před zraky jejich šéfa svazu, který byl ve vedení AIBA, dali jemu.

Je to úkol pro nás všechny na svazu, abychom v příštím cyklu zapracovali na tom, abychom měli ve vedení evropského a světového boxu větší zastoupení, abychom měli na takovýchto akcích i své sudí, protože máme v Česku kvalitní rozhodčí, o tom žádná! A také musíme neustále pracovat s mládeží, v žáčcích máme základnu hodně širokou, hodně z nich ale později od boxu odejdou.“