V kolika letech jsi s boxem začal a u koho?
S boxem jsem začal až v dost pozdním věku. V 21 letech, kdy jsem se přestěhoval do Prahy a přemýšlel, jakému sportu se věnovat. Do té doby jsem hrál závodně fotbal a hodně posiloval. Náhodou jsem v televizi viděl pořad o trenéru Tišerovi a jeho škole boxu na Žižkově. A protože mě bojové sporty vždy přitahovaly, rozhodl jsem se, že ho navštívím. Box mě chytl od prvního tréninku. A to nejen kvůli samotnému sportu, ale také kvůli lidem a atmosféře v tomto klubu. 

Kde nyní boxuješ?
Po 8 letech jsem se rozhodl jít dál, opustit Boxclub Žižkov a přejít do Kutil Gymu, který zajišťuje ideální podmínky pro závodníky. S fyzickou přípravou mi pomáhá Mgr. Petr Horn z CKS Žižkov. 

Kolik máš zápasů? Zmínil bys nějaké úspěchy?
Jak už jsem řekl, s boxem jsem začal až dost pozdě, zápasů mám jen 55, z toho 36 vyhraných. Času je samozřejmě méně i díky pracovnímu vytížení. Za největší úspěch považuji probojování se do extraligy a tři účasti na MČR. Zmínil bych i pět účastí na Poháru města Žižkova, všechny skončily výhrou. 

Jak ses umisťoval na MČR?
Na republice jsem měl, bohužel, pokaždé smůlu. Vždy jsem vypadl v 1. kole. S verdiktem rozhodčích v posledních dvou ročnících však nesouhlasím, ale respektuji ho. 

Co děláš v civilním životě?
Pracuji na dispečinku Mezinárodního obchodního centra. Udělal jsem si také trenérské licence na box a fitness. V budoucnu bych se rád věnoval trenérství na plný úvazek. 

Jak se ti daří skloubit práci a tréninky boxu?
Někdy je to opravdu velmi těžké. V práci mám 12hodinové služby včetně nočních. Nejednou jsem šel po noční rovnou na zápas. Poslední dva roky se navíc snažím trénovat veřejnost v našem spolku PlanetaBox, který jsme si s přáteli založili. A sám se snažím trénovat každý den. 

Jaký byl nejtěžší zápas a nejtěžší soupeř?
Za nejtěžší zápasy považuji své první. Žádná technika, jen máchání rukama. Nejtěžší soupeř? Asi Láďa Kutil 

Zvládl jsi i nějaká mezinárodní utkání?
Pár jich už mám a doufám, že přijdou další. 

DTJ Prostějov, za který budeš letos nastupovat, tě oslovil sám? A co Kladno?
DTJ mě oslovilo přes šéftrenéra Fábera ze Samsonu České Budějovice potom, co Samson nenastoupil do nové sezóny extraligy. Kladno mě kontaktovalo přes rozhodčího, pana Novotného. 

Za koho jsi startoval v předchozích letech?
V předchozích letech jsem tři roky nastupoval v 1. lize za plzeňský Boxclub Ondřeje Stacha a dva roky za Samson České Budějovice. Nyní je to druhou sezónu zmiňovaný DTJ Prostějov a nově Kladno. 

Na kterého soupeře se v lize těšíš nejvíc a kdo se ti u nás ze současných závodníků napříč vahami líbí nejvíc?
Těším se na všechny soupeře. Sleduji více boxerů, nejvíc se mi líbí mladí boxeři ⓓ Fanda Kovář a Ríša Karol ze Žižkova, které považuji za velmi talentované a při dobrých podmínkách za velmi nadějné závodníky. Ze zkušenějších určitě Peťa Novotný a Hamo Aperjan. 

Máš nějaké boxerské vzory?
Mám. A to Maxe Schmelinga, který byl výborný boxer, ale, bohužel, ve špatné době. Dále Artura Gattiho kvůli jeho odolnosti a srdci, a Ray Leonarda Sugara kvůli rychlosti a očím. S Leonardem jsem měl tu čest absolvovat trénink při jeho nedávné návštěvě Prahy, čímž se mi splnil sen. 

Jaké máš pro letošní rok v boxu ambice?
Konečně chci vyhrát republiku a nadále se boxu naplno věnovat. 

Jaký byl zápas s Karlem Nečesánkem, který prorazil i do reprezentace? Zápas jsem neviděl, ale on na svém profilu označil prohru za zaslouženou.
Zápas byl náročný, protože jsem byl nemocný a špatně se mi dýchalo. Ale než by ho odvolal, to bych raději umřel. Vím, jak boxuje a podle toho jsem volil taktiku. Prý se boxersky dost zlepšil. Jsem moc rád, že se mi premiéra v dresu Kutil Gym povedla a to právě na žižkovském poháru. 

Chceš někomu poděkovat?
Poděkovat bych chtěl Kutil Gymu a DTJ Prostějov za podmínky a důvěru, panu Mgr. Petru Hornovi za fyzickou přípravu a všem z naší PlanetyBox za podporu. Ze sponzorů bych chtěl nejvíc poděkovat tomu jedinému – sám sobě