Právě s ohledem na fakt, že se často řeší pohled bijců a těch, co za nimi stojí, vám tentokrát lehce netradičně nabízíme rozhovor s předním tuzemským rozhodčím, který na nejstarším evropském turnaji byl na bodech a stál v ringu od prvního dne až po finále.

Jak jste si Pavle užil rozhodování na 68. ročníku Strandja Memorial, jednom z nejstarších evropských turnajů?

Strandja je nejstarší evropský turnaj a zároveň i nejlépe obsazený. Každý rok se sem sjíždí světová boxerská špička. Letos čtyřiatřicet zemí včetně boxerských velmocí jako jsou USA, Anglie, Rusko, Čína, Kazachstán, Ázerbájdžán. Je to takové malé mistrovství světa. Potkávat se v ringu s medailisty ze světových i kontinentálních šampionátů a také účastníky olympijských her je ohromná zkušenost a zároveň čest. Za pár let tihle boxeři budou vyprodávat haly v Las Vegas coby profesionálové.

Takže šlo i pro vás o hodně prestižní záležitost?

Předně šlo o týden dovolené v práci a dva víkendy od rodiny. (Smích) Ale teď vážně. Předně je ctí být součástí výpravy české státní reprezentace a samozřejmě ohromná zkušenost. Během tohoto turnaje probíhaly zkoušky na nejvyšší rozhodcovskou třídu, tzv. 3 hvězdy, což je kvalifikace pro mistrovství světa či olympiádu. To znamená, že kromě supervizora působili na turnaji i zkušební komisaři AIBA.

Já jsem se kurzu neúčastnil, ale i tak jsem měl možnost získávat v praxi nové poznatky a osvojovat si moderní trendy rozhodování od těch nejpovolanějších. A také to byl velký závazek. Vloni byl totiž na Strandja náš nejzkušenější tříhvězdičkový rozhodčí Tonda Gašpar, takže jsem měl nasazenu laťku hodně vysoko.

Jak probíhala nominace na jednotlivé dny? Dle výsledkového servisu jste byl v akci každý den.

Nový systém nasazování, který je aplikován po olympiádě v Riu je neúprosný. Počítač z akreditovaných rozhodčích náhodně vybírá vždy jednoho ringového a pět bodových. Už neplatí to, že když podáváš skvělé výsledky, supervizor ocení tvoji práci nominací do finále, ideálně do ringu na atraktivní zápas. Pokud tedy vysloveně neuděláš nějakou botu, abys byl z turnaje stažen, což se stává např. při opakovaných vysloveně otočených rozhodnutích na bodech, tak nominace do finále, které bylo vždy odměnou, je nyní spíše štěstím, že tě počítač vybere.

Algoritmus výběru počítače je tajný, ale např. by se nemělo stát, že by český rozhodčí rozhodoval českého boxera. A také se může stát, že tě počítač nevybere celé odpoledne a jen čekáš a sedíš izolovaný v salónku pro rozhodčí a koukáš na box na malém monitoru. Já měl to štěstí, že jsem neudělal zásadní chybu a rozhodoval jsem tak v průběhu celého turnaje včetně finále.

Stihla už komise už i vaše hodnocení, nebo tak teprve učiní? Jak vlastně probíhá?

Účastníci kurzu dostanou výsledky z AIBA písemně do cca dvou týdnů. Pro mě bylo ale důležité hodnocení od supervizora, který byl s mojí prací spokojený. A ono si uděláš obrázek i sám. Když vyjdeš z ringu, tak když se ti něco nepovede, kolegové rozhodčí se tě snaží uklidňovat a podpořit. To je známka toho, že váš výkon nebyl ideální. Naopak po dobrém výkonu tě většinou pochválí.

Mám štěstí na dobrou partu a musím říct, že mezi rozhodčími panuje opravdu přátelská nálada. A pokud by na tvojí práci bylo něco vysloveně špatného, dostaneš hned zpětnou vazbu od supervizora. Každý den je tzv. R&J´s Meeting, kde probíhá obecné hodnocení od supervizora.

A samozřejmě večer na hotelu se podíváš do výsledkové listiny a vidíš, jak jsi bodoval v porovnání s kolegy. Prostě se musíš vždy nad svým výkonem zpětně zamyslet a sám se zhodnotit. Každý rozhodčí někdy udělá chybu a s tím i špatné rozhodnutí, ale nikdy to nesmí být chyba úmyslná, aby ti svědomí nedovolilo podívat se do očí boxera, kterého jsi nechal prohrát.

Který zápas byl ten nejhezčí, který jste na Strandje rozhodoval, nebo bodoval?

Upřímně, bylo tam tolik krásných zápasů, že si těžko teď vzpomenu na ten nejhezčí. Každopádně bych zmínil spíše boxera, který mi utkvěl v paměti. Hovhannes Bachkov z Arménie ve váze do 64 kg. Není to zatím žádná velká hvězda, na medaili z mistrovství světa nebo Evropy ještě čeká. Nicméně už i jen to, že se probojoval na olympiádu v Riu hovoří o jeho kvalitách. Podával vyrovnané výkony a celý turnaj vyhrál. Kromě skvělé obrany má dobré oči a pohyb, ale hlavně tvrdost a přesnost úderů. Umí rychle měnit pásma a zejména jeho údery u těla jsou hodně nepříjemné.

NA VIDEU NÍŽE JEHO FINÁLOVÝ ZÁPAS (modrý roh, čas 1:50 hod)

A který byl naopak ten nejtěžší a proč?

Určitě finálový duel, kdy jsem rozhodoval domácí hvězdu a účastníka olympiády v Riu Daniela Asenova na jeho domácí půdě proti bronzovému olympijskému medailistovi Číňanovi Chu Ťien-kuanovi. Hned v prvním kole se oba srazili hlavou a došlo ke cutu (tržné zranění) na obočí Číňana.

Zápas jsem po konzultaci s lékařem nechal pokračovat, což znamenalo hlídat toto zranění. Na druhé straně bylo složité udržet domácí hvězdu hnanou publikem, aby jeho bojovnost nebezpečně nepřevážila nad technikou. Zápas byl v obrovském tempu, se spoustou oboustranných výměn, kdy jsem na jedné straně upozorňoval Číňana na sklánění hlavy a na straně druhé domácího boxera za údery otevřenou rukavicí.

Jsem zastáncem toho, aby byl rozhodčí v ringu „neviditelný“ a ideálně nezasahoval a nekouskoval zbytečně utkání. Faulů bylo relativně hodně na obou stranách, ale ne těch zákeřných nebo zásadně nebezpečných, a proto jsem veřejně nenapomínal. To, že se mi podařilo tento zápas udržet pod kontrolou se mi potvrdilo při závěrečném oficiálním ceremoniálu, když domácí hvězdu Daniela Asenova vyhlásili právě po tomto zápase nejtechničtějším boxerem celého turnaje.

NA VIDEU NÍŽE (zápas startuje v čase cca 1:09 hodiny)

Jak moc jste byli v izolaci a jak moc bylo vedení EUBC v tomto s ohledem na zprávu AIBA týkající se olympijského Ria přísné?

Nepocítil jsem žádný zásadní rozdíl mezi situací před a po Riu. Tedy kromě nového nasazovacího systému, kdy již nenasazují na dané zápasy boxery funkcionáři AIBA, ale počítač. Bohužel stále jsou rozhodčí v tzv. izolaci. To znamená, že hned po příjezdu tě na velkých turnajích oddělí od výpravy, se kterou jsi přiletěl, ubytují tě na jiném hotelu a během turnaje se nesmíš se členy tvé národní federace potkávat a bavit se o věcech týkajících se turnaje.

Na zápas tě přivezou speciálním autobusem a hned tě odvedou do salónku pro rozhodčí. Tam většinou bez přímého výhledu do haly sedíš a čekáš, až přijde koordinátor rozhodčích, který ti sdělí, že jsi nominovaný na nadcházející zápas a odvede tě na tzv. „stand by“ místa pro rozhodčí. To je šest židlí u ringu, kde čekáš, až skončí probíhající zápas a jdeš se posadit na vylosované místo k ringu a bodovat zápas.

Na mistrovství světa či jiném zásadním turnaji nesmíš mít celý den u sebe ani telefon a nesmíš se vzdálit ze salónku pro rozhodčí. Takže pokud nejsi nominovaný, box sleduješ jen na monitoru nikoli naživo. Beru to tak, že na turnaj jezdíme pracovat, ne se bavit. No, pracovat, to je asi špatné slovo, protože hrazeny máš jen náklady.

Jaké máte další plány coby rozhodčí, angažujete se také v roli funkcionáře…

Přál bych si, abych byl jednou nominovaný na mistrovství světa a ve finále nepracoval na bodech ani v ringu. Ne proto, že bych podával špatné výsledky, ale znamenalo by to, že by ve finále byli čeští boxeři a boxerky. Box je o boxerech, a ne o rozhodčích. Když se o rozhodčích nemluví, znamená to, že dělají svoji práci dobře. Mluvit a psát se má o boxerech.

Mimochodem, jaký byl čaj s kolegou z Asie?

To je pozitivum celé izolace. Přestože je podle mého až přílišná, je v něčem dobrá. Jsi přes týden nonstop s partou rozhodčích z celého světa, takže si uděláš mnoho nových přátel. Jste spolu od ráno do večera více než týden, a tak máš možnost poznat nejen chování, ale i zvyky kolegů z celého světa. Já se skamarádil s čínským sudím, který byl stejně jako já milovník zeleného čaje. Ale oproti němu jsem amatér. On si vozí nejen vlastní čaj, speciální bandasku, ale i malou přenosnou rychlovarnou konvici, a to i do haly. Na příští turnaj mi prý přiveze ten jeho oblíbený čaj, který jsme tam celý týden popíjeli.