Dlouhodobě platí za elitu mezi českými boxerskými sudími. Měl blízko k tomu, aby rozhodoval na olympijských hrách v Londýně a věří, že sen si nakonec splní za tři roky v Tokiu. Kdo ale je Antonín Gašpar, který sám v juniorských letech boxoval na republikové úrovni? Čím se živí, jak se k rozhodování dostal a spoustu dalších zajímavostí si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Naposledy jste byl v červenci na Asijském juniorské šampionátu. Jak jste si turnaj užil?

Ano na přelomu června a července jsem byl pozván ASBC na mistrovství Asie juniorů v thajském Bangkoku, jako neutrální rozhodčí z Evropy. Velice dobrá zkušenost, hlavně ve srovnání práce rozhodčích z jiného kontinentu. Co se organizace týká vše naprosto precizní, péče o všechny účastníky byla nadstandardní.

Jak se poštěstí, že český rozhodčí jede na takový prestižní turnaj, a ještě skládá za kolegy slib před jeho startem?

Jsem stabilně jako rozhodčí v databázi AIBA (Mezinárodní boxerská federace) již dlouho a asi na mě padla řada pro tento šampionát což mne velice potěšilo, čtení slibu jsem se dozvěděl po příjezdu na halu první den. Před zahájením za mnou přišel šéf organizačního výboru, že já, jako neutrál budu číst slib za rozhodčí a dal mi text na papíře. No, a tak jsem si to párkrát přečetl a šel na to. Byla to pro mě velká čest.

Kromě Asijského šampionátu jste zároveň už rozhodoval i WSB. Kde jste s touto soutěží už všude byl? A jakou má dle vás kvalitu?

Po úspěšném složení zkoušek letos v lednu v Italské Assisi na WSB (poloprofesionální soutěž pod hlavičkou AIBA) a APB (profesionální soutěž pod hlavičkou AIBA) jsem se dočkal v dubnu své premiéry jako rozhodčí WSB v duelu Itálie proti Francii. Letěl jsem rozhodovat do Říma. Je to taková Champions League v boxu, pro mne neskutečný zážitek a čest, že jako první rozhodčí z ČR jsem se tam dostal.

Víte už, zda bude rozhodovat také zápasy na blížícím se mistrovství světa v Hamburku?

Do Hamburku nominuje rozhodčí AIBA a já tajně doufám a čekám na pozvání.

Dlouhodobě platíte za nejrespektovanějšího českého rozhodčího. Jak se ale k této činnosti Antonín Gašpar dostal? A proč soudcování?

K rozhodování jsem se dostal jednoduše, po ukončení aktivní boxerské činnosti, která mně v té době neuživila, jsem šel dělat práci, která mne živí dodnes a tou je kuchařina. Ovšem bez boxu jsem si život nedovedl představit, a tak jsem zavítal i se svým bývalým kamarádem Radkem Štajerem na školení pro rozhodčí III. třídy, které tenkrát v Ostravě pořádal další výborný mezinárodní rozhodčí pan Jiří Želazko. A tam vše začalo (cesta Antonína Gašpara: 2001 – rozhodčí III. třídy, 2002 – rozhodčí II. třídy, 2003 – rozhodčí I. třídy, 2007 – 1 hvězda, 2010 – 2 hvězdy, 2013 – 3 hvězdy, 2017 – 3 hvězdy + WSB, APB.)

Jak je těžké se coby rozhodčí z Česka dostat na mezinárodní scénu?

Každý rozhodčí ať je odkudkoli má cestu do mezinárodního ringu stejnou. Krok za krokem trpělivě pracovat napřed na domácí půdě a potom se chytit příležitosti, která se mu naskytne. Já díky panu Želazkovi dostal svou první mezinárodní šanci na Velké ceně města Ostravy v roce 2007.

Co je vlastně pro to, abyste mohl rozhodovat mimo ČR potřeba? Jak je to s těmi pověstnými hvězdami AIBA?

Rozhodovat mimo Českou republiku může každý rozhodčí vlastníci minimálně 1 hvězdu AIBA. Podle počtu hvězd se také určuje prestiž a kvalita různých turnajů a mistrovství, na které může rozhodčí jet. Jednoduše řečeno, vše do mistrovství Evropy může dělat rozhodčí s 1 hvězdou. Pro všechny mistrovství kontinentů, MS, OH, Univerziády atd. je zapotřebí dvou, nebo tří hvězd. Tak to prostě požaduje AIBA. Lze na některé turnaje o výjimky tak, aby mohl jet rozhodčí s jednou hvězdou. To se ale děje opravdu jen výjimečně.

Byl jste na předolympijském testu pro hry v Londýně, tam jste ale nerozhodoval, v Riu také žádný český zástupce nebyl, jaká je šance, že vás uvidíme v Tokiu?

Ano máte pravdu testy před OH v Londýně jsem absolvoval, vše jsem splnil, ale bohužel můj malý počet mezinárodních startů v té době byl důvodem, že jsem nebyl nominován. Na testy do Ria mne bohužel nepozvali. A Tokio? Tady si myslím, že šance je, a já budu doufat, že se na mě usměje štěstí.

Jak často v posledních letech jezdíte na turnaje, zápasy do zahraničí? A hradí vám nějaké z výloh AIBA, EUBC, potažmo ČBA?

Do zahraničí jezdím velice často doposud jsem absolvoval sedm evropských šampionátů různých věkových kategorií, turnaje v Bulharsku, Německu, Polsku, Srbsku. K tomu 4x Velká cena Ostravy, 6x Velká cena Ústí nad Labem, letní Univerziáda 2013 v Rusku, WSB v Itáli a do toho naše extraliga, oblastní kola a domácí šampionát. Je toho opravdu hodně. Pochopitelně jsem absolvoval i různé testy a zkoušky v Anglii, Itálii, Bulharsku. Ano, náklady na cestu, stravu a ubytování jsou hrazeny AIBA, EUBC nebo ČBA.

Je vůbec možné na té nejvyšší úrovni být rozhodčím na plný úvazek, finančně nezávislý?

Bohužel, ani tři hvězdy, což je maximum u rozhodčího AIBA člověka neuživí. Chodím do práce jako každý jiný.

Ptám se i proto, zda by to neprospělo tomu, aby se méně spekulovalo o podjatosti rozhodčích? Jsou sporty, kde se dá na špičkové úrovni uživit jen rozhodováním (tenis, lední hokej).

O podjatosti se bude spekulovat stále, pokud ve sportu budou figurovat rozhodčí, tak to prostě je. Ve sportech, kde lze výsledek nějakým způsobem změřit, nikdy problém nebude. Rozhodčí jsou většinou dle některých lidí příčinou neúspěchů sportovců. Já jsem toho názoru, že každý z tzv. křiklounů se může stát rozhodčím a ukázat nám „neschopným“ jak se to dělá správně.

Jak vy osobně nahlížíte na to, že děláte něco, co je hodně, hodně nevděčné. Při každém pochybení se řeší, jestli rozhodčí není podplacený, jestli nehájil své zájmy atd.

Za tu dobu, co rozhoduji, se snažím dívat v ringu pouze na modrý nebo červený roh. Nikoliv na jména, kluby, státy atd. Zní to jako klišé, ale nic jiného rozhodčímu nezbývá. Je to v mnoha případech velmi těžké rozhodování, ale pokud se člověk dal na cestu rozhodčího, jedině on je, a musí být v každé situaci nestranný.

Setkal jste se vy osobně vlastně někdy s domlouváním mezi zástupci týmů a rozhodčími? Stalo se vám to?

No comment.

Je v tomto ohledu pro vás tak trochu paradoxně dobře, že pocházíte z menší země, která nemá silné mezinárodní zastoupení ve federacích AIBA a EUBC? Nebo byste byl radši, kdyby to bylo jinak?

Někdy mám pocit, že boxerské velmoci jsou protěžovány a stejně tak i rozhodčí z těchto zemí, ale to je pochopitelné, tedy aspoň pro mne. Je pochopitelné, že když např. na turnaji startují Rusové ve všech vahách a Češi ve dvou, tak pozvánku dostane dříve ruský rozhodčí než já. Proto je potřeba na každém turnaji odvést dobrou práci, aby na ten příští přišla pozvánka automaticky.

Co je vlastně pro rozhodčího nejdůležitější? Jaký by měl být dobrý ringový a bodový rozhodčí?

Rozhodčí je tak dobrý, jak dobří jsou boxeři. Ano, patří k tomu spousta dalších věcí. Ale hlavní je podle mne na sobě pořád pracovat a nespokojit se s momentálními úspěchy, protože jak říká můj velice dobrý kamarád Roman Nevrla – úspěch člověka k ničemu neopravňuje, ale pouze zavazuje, jelikož se od vás už vždy bude očekávat.

Zmínil jste, že musíte normálně chodit do práce? Co tedy děláte a jak je těžké sladit vaši práci s výjezdy na turnaje?

V soukromí se živím jako šéfkuchař hotelu STEELHOUSE v Třinci. Díky neobyčejné vstřícnosti mého zaměstnavatele nemám problém cestovat za boxem. Velmi důležitá je i podpora mých blízkých, bez kterých bych nemohl vše absolutně zvládat a stíhat. A také obrovská trpělivost mé přítelkyně, za což všem moc děkuji.

Studujete soudcování? Sledujete mezinárodní akce, zápasy, i když na nich nejste, děláte si zápisky, abyste věděl, co ten, který boxer v ringu dělá, nedělá?

Jsem velice časově vytížen, ale pokud se dostanu k počítači sleduji zápasy AOB, WSB a hlavně práci svých kolegů v ringu, ale i na bodech.

Jak si čistíte od práce a soudcování hlavu, co děláte ve volném čase, jak dokážete nejlépe zrelaxovat?

Jsem člověk, který moc odpočívat neumí, ale pokud mám relaxovat a vypnout od všedních starostí, jdu si zaboxovat, nebo jedu na zahradu. Ale hlavně člověk vypne s dětmi. Má sedmiletá dvojčata jsou nejlepší relax.

Dovedete si představit, že budete boxerským rozhodčím i za deset let? Existuje vlastně nějaké věkové omezení od AIBA, tak jako třeba ve fotbale?

Za deset let budu určitě rozhodovat. A věkové omezení od AIBA? Nevím, zatím jsem se ještě o tyto skutečnosti nezajímal.