Dvanáct boxerských soubojů, osm kubánských výher, jedna litevská a tři české. Takové je resumé parádního boxerské show v pražské Lucerně, Mekce tohoto sportu u nás.

„Chtěli bychom divákům poděkovat za jejich vysokou účast a nasazení při fandění. Podle ohlasů show ještě předčila jejich očekávání a já věřím, že i v budoucnu dokážeme v České republice zorganizovat akci na podobné, nebo třeba ještě vyšší úrovni,“ řekl pro ČTK bývalý boxer a jeden z hlavních organizátorů večera Ladislav Kutil.

Ten byl spolu s pořádajícím klubem BC Bigboard Praha blízko i cennému kubánskému skalpu. V prvním souboji hlavního programu potvrdil Erik Hulijev svoji evropskou (možná i světovou) extratřídu ve váze do 56 kg a zle potrápil Javiera Díaze Ibaneze. Dle reakcí v aréně jej i porazil, bodoví ale byli těsně jiného mínění.

„Erik zaspal ve druhém kole, jinak by nebylo co řešit,“ okomentoval souboj Michal Soukup, šéftrenér zmíněného klubu a reprezentační kouč mužské reprezentace. „Zda patří na mezinárodní scénu? Viděl jsi to sám. Bohužel to není jen na mě,“ připomněl fakt, že Hulijev nemá české občanství a problém není na straně tuzemského boxu, který pro jeho doklady dělá maximum.

Ale zpět do Lucerny. Jeho svěřenci-reprezentanti mu v ní obecně museli dělat radost. „Byli to ale nervy. Vždyť mne znáš, já každý zápas prožívám s kluky v ringu a tady ta atmosféra, ta prostě chytne za srdce. To nejde jinak,“ vyprávěl Soukup, a i přes zjevnou únavu z něj po galavečeru zářila obrovská pozitivní energie.

Těmi dalšími reprezentanty jsou Pavel Polakovič, Miloš Bartl a Jirka Havel. Prvně jmenovaný – olomoucký šikula – doslova utančil mladého Itala Gianmarka Pinciho, který z něj musel být místy až zoufalý. „Pavel je takový náš český Kubánec,“ usmíval se spolukomentátor televize O2 TV Sport Zdeněk Chládek, který by se měl po zranění vrátit do ringu po Novém roce.

Miloš Bartl i přes určité zdravotní komplikace zaboxoval skvělý duel s kubánskou dvojkou střední váhy do 75 kg Osleyem Estradou Iglesiasem. „Tenhle zápas mi dal hodně. A ukázal mi, že na tyhle kluky mám a mít budu. Uvidíš, já tu olympiádu v Tokiu 2020 dám,“ vyprávěl český šampion v této váze po zápase.

A Jirka Havel? Ten se postavil s otevřeným hledím synovci legendárního Félixe Savóna – Erislandymu. Ano, úřadující světový šampion měl od druhého kola navrch, třetí ovládl jednoznačně, ale Havel teprve před sedmi týdny získal svůj první seniorský domácí titul. A náhle stál proti jednomu z nejlepších boxerů této váhy světa.

„Udělal mi velkou radost. Ano, když se Jirka posunul o jeden stupínek, Erislandy o dva, ale zaboxoval skvěle, na svém maximu, nechal tam všechno,“ chválil Soukup mladý český talent, který byl nedávno zařazený do olympijského programu nadějí Českého olympijského výboru (ČOV). „Myslím, že ukázal, že do něj patří. A je dobře, že se o tomto programu mluví. Je třeba podporovat mladé sportovce. Mladé boxery. Vždyť o to nám všem přece jde,“ přidal k tomuto zkušený kouč.

A co pohled na zápas od samotného Havla? „Byl to těžký zápas. Vůbec jsem nevěděl, jak na něj. Je to zkušený boxer, což jsem věděl. Nevyšlo to, ale nelámu si z toho hlavu. Jsou to zkušenosti do příště. Já jsem teprve na začátku své cesty a zbývají mi ještě tři roky,“ vyprávěl po první zkušenosti se světovou extratřídou teprve devatenáctiletý mladík se slušivým monoklem pod pravým okem.

Zahanbit se ale nenechali ani další čeští zástupci. Celý program odstartoval střet Martiny Schmoranzové a Italky Moniky Floridiaové ve váze do 69 kg. Duel dvou policistek ovládla domácí zkušenost třicetileté levoruké rakovnické rodačky.

„Parádně jsem si to užila. Lucerně je sama o sobě hit, takže jsem ráda, že jsem tady mohla představit.

Při nástupu jsem zjistila, že nejsem nervózní, a spokojená jsem hlavně s tím, že mi vydržela fyzičky, což Italce ne,“ vyprávěla česká šampionka této váhy po zisku skalpu juniorské vicemistryně Evropy a bronzové z MS (obě medaile z roku 2014).

Po již zmíněném souboji Polakovič vs. Pinci, který upravil mini-souboj ČR vs. Itálie na 2:0, se postavil mladému Litevci Vytautasi Balsysovi loňský vicemistr ČR ve střední váze Miroslav Juna, kterého letos více než soupeři dosud trápila zranění. Bijec z Nového Strašecí bojoval, na daleko zkušenějšího rivala ale nakonec nestačil.

Posledním nezmíněným předzápasem byl souboj supertíh mezi Adamem Kolaříkem a Dominikem Musilem. Oba obři se za posledních sedm týdnů potkali potřetí a opět zvítězil třeboňský blonďák. Tentokrát měl ale znojemský pořízek k triumfu nejblíže a pokud by rozhodčí zvedl ruku jemu, nikdo by se divit nemohl. Musil se navíc o zápase dozvěděl na poslední chvíli, původně se měl Kolařík poměřit s Chorvatem Branimirem Lovrenem.

Ten ale do Prahy nakonec nedorazil. Oficiálně kvůli zranění. Jaký to rozdíl proti další supertíze – Rumunu Mihaiovi Nistorovi. Levoruký sympaťák, který před šesti lety rozbil Brita Anthonyho Joshuu, si na konci minulého týdne opětovně při sparinzích zlomil pravou ruku, kterou si léčil celé léto po mistrovství Evropy.

„Nechtěl jsem to už odříct. Vím, že to nebyl dobrý výkon, ale ta ruka hodně ovlivnila můj výkon. Nechtěl jsem ale pořadatelům odříct. V Česku se mi líbí,“ vyprávěl vítěz loňské Grand Prix Ústí nad Labem po zápase s mladým Kubáncem Yoandrisem Toiracem. S tím prohrál 0-5 na body a jejich setkání se po prvním kole proměnilo především v přetlačovanou.

„Kdybych neměl zraněnou ruku tak bych s ním neměl problém. Ale co, mám před sebou větší cíle,“ dodal na závěr před cestou na hotel. Jeho soupeř byl s cenným skalpem dvojnásobného bronzového medailisty z mistrovství Evropy spokojený. Stejně tak s pohostinností v Praze. „Pokud bych mohl, rád bych se do Česka zase někdy vrátil,“ usmíval se mladý kubánský talent.

Nistor byl tak poslední nadějí na to, aby Evropa urvala v hlavním programu alespoň jedno vítězství. Vedle Hulijeva s Havlem totiž prohráli s Kubánci i další. Návrat do amatérského ringu nevyšel dle představ Slovákovi Martinu Parlagimu, na kterém bylo ve váze do 60 kg vidět, že se až moc chce přizpůsobit rychlejšímu tempu tříkolových duelů. Přesto si Michal Soukup myslí, že by měl v amatérském ringu zůstat a pokusit se o kvalifikaci na olympijské hry v Tokiu.

Ve váze do 69 kg už v prvním kole ukončil skvělý Roniel Iglesias Sotolongo německého mladíka Paula Walla po dvou počítáních už v prvním kole. Bronzový z letošního mistrovství Evropy nenašel zbraň na Sotolongův zadní cross, který se ukázal byl naprosto smrtícím.

Ve váze do 75 kg olympijský šampion z Ria Arlen Lopez přetlačil dalšího evropského mladíka – Rusa Vadima Tukova. Ten se snažil, předvedl se kvalitním pohybem i tvrdostí, v rozletu jej ale zpomalilo zranění na levém očním víčku ve druhém kole po srážce hlavami.

„Nemohl jsem to nechat pokračovat. V tom místě jsou nervy, klidně by mohl přijít o oko. Bylo by to příliš nebezpečné,“ vysvětlil rozhodnutí o ukončení zápasu zkušený ringový lékař Margarit „Margo“ Margaritov. Po dobodování mohl slavit Lopez.

Ve váze do 81 kg pak Julio Cesar la Cruz potvrdil, proč je podle všeho nejlepším amatérským boxerem napříč vahami a proč se mu v Lucerně nechtělo postavit několik soupeřů. Až Damir Plantič, další to bronzový z letošního mistrovství Evropy, se odvážil. A i on poznal, jaké to je, když kolem vás létá duch, který vás zasahuje, ale vy jeho ne a ne trefit.

Lehkost bytí pak deklaroval la Cruz v přestávkách. Zatímco Plantič dostával radu za radou, kubánská hvězda se opírala o sloupek ve svém rohu a povídala si se svým trenérem jako při odpolední kávě. Kouč k této komunikaci nepotřeboval v ruce ani ručník, ani pití. A vlastně ani svému svěřenci nemusel vyndávat chránič zubů.

La Cruz pak společně se svými kumpány ukázal pohodu i po konci galavečera, kdy se snad půl hodiny fotili se všemi, kdo o to stáli. A ve chvíli, kdy se objevili jejich krajané žijící v Česku včetně Miguela Veloza, bývalého skvělého profesionálního boxera, který zakotvil po útěku z ostrova svobody v Děčíně, rozjeli svoji malou párty již v Lucerně ještě před přesunem na připravenou afterparty…