Nakonec dvanáct dvojic si to rozdalo před naplněným sálem o čest a slávu. 25. ročník MEBu odstartovali střední váhy – Michalové Novák a Přeček – relativně pozvolna (0-3) a ve stejném duchu pokračovaly i další dvě dvojice v této divizi – Lukáš Slavík s Robertem Douchou (0-3) a Jakub Vohánka s Pavlem Mackem (3-0).

Poklidnou atmosféru ale pořádně rozbouřily Lenky Volejníková s Rychlíkovou, které vstoupily do ringu coby čtvrtá dvojice v pořadí. Tedy vstoupily. Ony do něj vlétly jako uragán, jako by snad druhá jmenovaná chtěla dělat čest svému příjmení.

Po úvodní minutě prvního kola sice tempo jejich souboje mírně opadlo, očekávání v hledišti, že do druhého či třetího nenastoupí, protože budou absolutně vyčerpané, se ale nenaplnilo. V neskutečné štípané bez techniky, kterou ale kompenzovalo kvantum úderů a obrovské nasazení měla kousek po kousku navrch svěřenkyně Roberta Rosenberga a Dana Táborského.

A právě Rychlíková nakonec mohla slavit. Potlesk z hlediště si ale vysloužila – naprosto zaslouženě – také její soupeřka, kterou připravuje Michal Dufek, sám známý svým bojovným a agresivním stylem. Obě dámy totiž nechaly v ringu kus sama sebe.

Obě navíc nejspíše nabudili i další boxery, kteří jako by se nechtěli nechat zahanbit. Jan Kohoutek proti Luboši Urbanovi a Jan Tomsa proti Martinu Ovesnému přidali navrch i velmi slušnou boxerskou techniku.

A když do přestávky nabídl Ivan Martiš také výhru před limitem, když dokázal ukončit Petra Martina, mohli se příchozí těšit na další menu.

Hned to první po pauze a předání peněžního daru pro rodinu Tomáška z Chrudimi, který potřebuje schodišťovou plošinu, přišel na řadu druhý vrchol večera. To, co předvedli mezi šestnácti provazy Pavel Křivánek a Petr Kovařík, to je třeba zažít, protože se jen to těžko popisuje.

Obrovskou bitvu od úvodního do posledního gongu pro sebe nakonec urval debutující Kovařík. Bijec z Plzně přitom vstoupil do ringu téměř na prahu padesátky, kdy se i slavný Bernard Hopkins přezdívaný „Alien“ s kariérou loučí.

Totálně vyčerpaný Kovařík si svůj triumf ale mohl vychutnat až druhý den. Po zápase byl totiž blízko absolutního fyzického kolapsu a k sobě přišel de facto až po konci galavečera.

Podobně dopadl také Milan Čepák. Ten ale z jiného důvodu. Zkušený Jan Bílek byl totiž pro debutanta ve váze do 81 kg příliš velké sousto a ve druhém kole jej tvrdě knockoutoval. Následovaly duely Jiřího Rejthara s Romanem Albínem (3-0) a moc pěkná bitva zkušeného Josefa Horáčka, šampiona v těžké váze, s dalším známým jménem MEBu Janem „Krakonošem“ Sotonou.

A byť nebyl titul v sázce, Horáček potvrdil svoji pozici výhrou na body. Dlužno dodat, že v opravdu kvalitním souboji, který by si našel své místo klidně i na oblastním kole.

Pár minut po jeho konci si většina příznivců nejspíše řekla, že jím měl celý galavečer také skončit. Po nich totiž vstoupili do ringu „kulturisté“ René Waclawik a Eduard Urbánek. Druhý jmenovaný do duelu vletěl doslova po hlavě a po deseti sekundách byl počítán, když jej Waclawik prvním svým úderem poslal k zemi.

Jenže byl to nakonec Urbánek, který mohl slavit. Waclawik totiž k překvapení všech pár sekund před koncem prvního kola zamířil do svého rohu, oznámil, že už nemůže, sundal helmu a zápas vzdal. Škoda, že nejspíše v šatně neviděl výkony téměř padesátiletého Kovaříka či Rychlíkové s Volejníkovou…

Nezbývá než věřit, že příští MEB bude mít důstojnější zakončení jinak parádního galavečera.