Ta stejně jako Yakoubová nechyběla na nedávném světovém ženském šampionátu, jejich kolegyně se pak objevily také minulou sobotu skončené světové olympijské kvalifikaci v ázerbájdžánském Baku.
Co je pro vás na této práci nejzajímavější?
Stát v jednom ringu se všemi těmi špičkovými boxerkami je pro mě skutečným potěšeními a zároveň i jednou z největších poct, jakých se mi mohlo dostat. Všechna ta jejich energie, co během zápasů vydávají, se přenáší na diváky v hale i na televizní diváky, a to je jedním slovem neskutečné.
Jak jste vlastně stala bodovou a ringovou boxerskou sudí?
Vždycky pro mě bylo důležité se umět poučit a vzít si k srdci každou radu a zkušenost, kterou jsem v boxe zažila. A nejlepším způsobem jak se dál zlepšovat, bylo to, že jsem se stala rozhodčí. Box nazývají také sladkou vědou a já se pod to mohu jen podepsat. Díky této práci jsem mu mohla ještě více porozumnět. Začínala jsem v Kanadě na několika místních menších akcích, kde se mi dostalo rad od zkušených rozhodčích, kteří mi nakonec pomohli dostat se až na moji současnou mezinárodní úroveň.
Jste zároveň i trenérkou doma v Kanadě. Jaký je největší rozdíl mezi touto prací a prací rozhodčí? Máte pocit, že vám obě pomáhají a vzájemně se doplňují?
Box je mojí velkou vášní. Mám navíc to štěstí, že jsem ho okusila coby boxerka, trenérka a nyní i rozhodčí. A pokaždé jsem viděla tento sport trochu z jiného úhlu. Hlavní rozdíl mezi rozhodováním a trénováním je vlastně podobný tomu, co boxer zažívá, když po tréninku nastoupí do ostrého zápasu.
Až v něm se ukáže, na čem v přípravě s trenérem pracoval. Když jsem trenérkou, pracuji se svými svěřenci na zlepšení jejich techniky. A naopak, když jsem v ringu coby rozhodčí, mojí úlohou je, abych dohlédla na to, že boxeři tuto techniku a své přednosti využijí v souladu s pravidly.
Na první pohled to může vypadat, že jde o odlišné světa, ale není tomu tak. Díky roli rozhodčí jsem se stala lepší trenérkou, protože své svěřence mohu
naučit lépe využívat pravidla boxu v jejich prospěch.
Jste členkou Ambasadorského programu AIBA, který má za cíl pomoct ženskému boxu...
Když jsem v boxu začínala, byla jsem vnímána jako žena v „agresivním“ sportu, který je brán jen coby výhradně mužská záležitost. Velmi tvrdě jsem proto dělala na to, abych v této komunitě pomohla vytvořit programy, které toto myšlení potlačí.
Bylo pro mě velmi inspirující vidět, jak Mezinárodní boxerská federace (AIBA) usiluje o podporu žen v boxu. Od olympiády v Londýně 2012, kde se ženy představily ve třech váhových divizích je zřejmé, že se to povedlo. To, že mě následně AIBA zvolila jako ambasadorku programu, který podporuje ženský na vrcholné meziárodní úrovni, je pro mě splněním snu.
Stála jste také u zrodu programu „Bojuj za triumf nad rakovinou v Kanadě. Co vás k tomu vedlo?
Lidé se mě často ptají, proč jsem se rozhodla bojovat proti rakovině. Realita dnešního života je taková, že tu máme spoustu myšlenek, za které se vyplatí bojovat, a já doufám, že jednoho dne budeme moct podporovat každou jednu z nich. Je to ale rakovina, která dnes a zítra útočí na ty, kteří jsou mi nejdražší – tj. Lidi z boxerské komunity.
Když bojujete s rakovinou, je to podobné, jako když jste v ringu – stanete tváří v tvář proti soupeři. Je ale velmi důležité, jaký tým za vámi stojí, protože díky němu můžete, ale také nemusíte tento zápas vyhrát. Souboj s rakovinou je stejný. Je to stejné, jako boxerský zápas.
Kdo vás ve vaší kariéře nejvíce inspiroval?
Mí přátelé, boxerská komunika a také moji mentoři. Ti všichni mne inspirují i nyní. Moje kariéra byla hodně ovlivněná mým angažováním se v boxu. Vnímám to všechno tak, jako samotní boxeři, tj. všechny oběti, zkoušky a utrpení, které musí v zájmu splnění svého konečného cíle podstoupit, jsou pro mě motivací k tomu, abych všechno co dělám, dělala ještě lépe.
Kdo je vaším nejoblíbenějším boxerem, či sportovcem a proč?
Skutečný sportovec jí, spí a dýchá pro svůj sport. Boxerský šampion Muhammad Ali byl jedním z těch, kteří tvrdě dřeli, aby se pak stali „Šampiony lidu“. Ali se vždy držel svých zásad a nikdy nepřestal bojovat – ať už v ringu, nebo mimo něj. A to z něj učinilo skutečného šampiona.
A jaký je váš oblíbený citát?
Muhammad Ali jednou řekl: „Jakmile mne jednou něco napadne a moje srdce tomu uvěří, dokážu to také udělat!“
