Jak celý turnaj hodnotí reprezentační trenér Pavel Duda? O tom následující řádky...

Šampionátu se zúčastnilo celkem 232 boxerů z 28 zemí. První den po odvážení bylo odpoledne naplánováno losování. Všichni naši kluci dostali volný los a tak si v klidu vychutnali zahajovací ceremoniál. Další den už ale zasáhli do bojů. Jak si postupně vedli?

Erik Suchý (váha do 50 kg):

Jeho soupeř pro první kolo z Běloruska Vladislav Stelmachov byl o kousek menší než Erik. Hned od prvního kola proto boxoval náš boxer na distanc a snažil se soupeře držet dál od těla, což se mu i dařilo, protože Bělorus nebyl tak rychlý na nohách. Erik dobře povoloval a vracel se zpět. Všechny tři kola byl lepší a zaslouženě vyhrál, byť jen 2-1 na body.

V následném čtvrtfinále jej čekal Ital Alessio Genovese. Soupeř byl víc plavec než boxer a Erik si s tím nedokázal poradit. Snažil se boxovat na nohách, ale jakmile se zastavil soupeř byl silnější a sem tam něco trefil. Postupem času začaly sice Italovi docházet síly a Erik toho využíval, na zvrat už to ale nestačilo a áš boxer prohrál na body (0-3). Jeho přemožitel pak celý šampionát vyhrál.

Dominik Štěpánek (váha do 40 kg):

Soupeř z Estonska Matvej Starikov byl pro nás velkou neznámou. V opačném gardu boxující Dominik si každopádně vyzkoušel, jak se bojuje proti menšímu soupeři. Dominik byl rychlejší a tvrdší v každém kole a nenechal soupeře, aby ho nějak více ohrozil, a vyhrál na hladce 3-0 na body.

Ve čtvrtfinále narazil Dominik na Turka Sabahattina Icyara. Od úvodního kola pracoval náš boxer dobře jak v útoku, tak i v obraně. Byl vždy o kousek rychlejší a přesnými údery zasahoval soupeře. Dařily se mu i kontra údery a soupeř nenašel po celou dobu způsob jak na našeho borce vyzrát. Dominik jasně vítězí 3-0 na body a získává tak medaili.

V semifinále mu byl Rhys Deehan z Anglie boxující také v opačném gardu. Dominik boxoval velmi soustředěně a disciplinovaně. Každé kolo bylo vždy vyrovnané. Musím Dominika pochválit za vynikající zápas z jeho strany, dlouho jsem ho takhle boxovat neviděl. U rozhodčích sice prohrál 0-3 na body, ale zaslouženě si odváží domů bronzovou medaili. Deehan nakonec vybojoval stříbro, ve finále nestačil na Rusa Alidžona Kasirova.

Miloš Beránek (váha do 62 kg):

Náš boxer nastoupil ke svému prvnímu utkání proti vysokému Nikolaji Zafirovovi z Bulharska. Miloš se od prvního kola snažil zkracovat vzdálenost, což se mu dařilo a trestal soupeře předním hákem. Bulhar boxující stejně jako Miloš v otočeném gardu se snažil udržet našeho boxera na distanc, především držením a fauly, za což byl ve druhém kole veřejně napomínán.

Třetí kolo bylo také velmi vyrovnané a tak se čekalo na bodový výsledek. Když za vítěze vyhlásili Bulhara, byl jsem velmi nepříjemně překvapen. Zafirov si nakonec došel pro stříbrnou medaili, když padl až ve finále s Rusem Islamem Nikerchojevem 0-3 na body.

Rudolf Mirga (váha 48 kg):

Ruda se dostal nasazením a volným losem až do čtvrtfinále, kde obhajoval svoji pozici proti Bělorusovi Janu Chrjukovskému. Hned od úvodního gongu se soupeř snažil tlačit našeho bijce před sebou, ten ale dobře povoloval a vracel se zpátky do kombinací. Od druhého kola Ruda zabral a začal tahat za delší konec. Ve třetím kole si to náš borec už pohlídal a mohl slavit vítězství 2-1 na body.

V semifinále pak nastoupil proti Dmitriji Zacharovovi z Ruska. První kolo bylo velmi vyrovnané, Ruda dobře odrážel útoky soupeře a vracel se v kombinaci tří a více úderů. Ve druhém dějství jako by to ani nebyl on a přestal bohužel úplně pracovat na nohách. Rus ho tlačil před sebou a kolo jasně vyhrál.

V tom třetím se Ruda snažil boxovat víc, ale už to nešlo, dával méně úderů, prohrál na body 0-3 na body a obsadil tak třetí místo. Zacharov následně zvítězil také ve finále nad Ukrajincem Maximem Vlasjukem.

Domů si tedy vezeme dvě bronzové medaile. Určitě mohla být ještě jedna, když Miloš prohrál ve sporném utkání s Bulharem, který se probojoval až do finále. Přeji klukům hodně úspěchů i v nadcházející sezóně, kdy už pomalu budou pokukovat po reprezentaci kadetů. A doufám, že se jim bude i nadále dařit tak, jako pod mým vedením.

PS: díky ještě samozřejmě všem osobním trenérům, jmenovitě pánům Svobodovi, Frölichovi, Aperjanovi a Tonkovi. Zvláštní díky patří také rodičům, bez kterých by to určitě nešlo.

S pozdravem reprezentační trenér Pavel Duda