Jak cenné je pro tebe finále na juniorském turnaji v Litvě?
Minulý rok jsem jel na stejný turnaj coby „začátečník“ co se týče mezinárodního ringu. Na zápasy jsem koukal s otevřenou pusou. Co tam boxeři předváděli, bylo neskutečné, a v duchu jsem si kladl otázku: „Co tu vlastně dělám?“. Svůj duel jsem prohrál technickým KO hned v prvním kole, a když jsem vylezl z ringu, tak jsem si slíbil, ze příští rok budu na stejné úrovni jako moji soupeři. No a letos jsem byl ve finále, což mně ujišťuje v tom, že to s trenéry děláme dobře. (úsměv)
Finálový souboj s Litevcem rozhodně nevypadal jako jednoznačná záležitost pro soupeře.
Nevypadal a také jsem si po sundání rukavic myslel, že jsem vyhrál, Ale po zvednutí ruky soupeře jsem se ani nedivil. Domácího soupeře musí Češi v ringu sežrat.
Robertas Jokulys byl před dvěma lety v semifinále na juniorském ME, letos je vice-mistr své země mezi juniory a má bronz dokonce už i ze seniorského šampionátu. Jak těžký to byl soupeř? A jak cenné je pro tebe vědět, že s tak kvalitním boxerem dokážeš boxovat vyrovnaně?
Je to neortodoxní boxer. Je vysoký s dlouhým rozpětím, ale celou dobu mně tlačil, a chtěl se přebíjet. Takhle ale v Litvě boxuje nejspíše každý. Stačí se podívat třeba na možná nejúspěšnějšího litevského amatérského boxera současnosti Evaldase Petrauskase, který to jednoznačně potvrzuje. Já boxuji spíš na dálku, což mi i docela vycházelo, ale asi mně podle bodových natrefoval víc než já jeho.
Na čem nejvíce jsi zapracoval od loňského Memoriálu Julia Tormy, kde ti uštědřil tvrdou „lekci“ Rakušan Alexander Mraovič?
V tom zápase mi vyšlo první kolo, ale při pauze mi záhadným způsobem ztuhly nohy a s takovým soupeřem jsem prostě nemohl stát na místě, což jsem ale pak praktikovala tím pro mě začala „hra o přežití“. Určitě jsem s trenéry pracoval na tom, aby se to už nikdy neopakovalo.
Dokážeš se nyní přepnout na domácí šampionát, kam pojedeš příští týden coby velký favorit? Co tě drží při zemi, abys nelétal v oblacích?
Určitě nic nepodceňuji a nikdy nedovolím, abych „zpychnul“. Na mistrovství republiky pojedu se stejným přístupem jako pojedu poté na mistrovství Evropy, nebo bych jel na mistrovství světa. Při zemi mě drží fakt, že mám stanovené mnohem vyšší cíle, za kterými si půjdu ještě hodně dlouho. (úsměv)
S čím poté pojedeš na následné mistrovství Evropy juniorů? Medaile, nebo ještě zkušenosti?
Na loňskou Evropu jsem měl jet pro zkušenosti. Já to tak ale stejně nebral, protože když si řeknu, že si jdu pro zkušenosti, tak už jsem to vzdal předem a nemám šanci na úspěch. Do jakéhokoliv zápasu jdu s tím, že chci vyhrát. Ať to může vypadat sebevíc bláznivě.
Chtěl bys někomu na závěr poděkovat?
Určitě svému osobnímu trenérovi Michalu „Míťovi“ Soukupovi, kondičnímu kouči Danu Hejretovi, své rodině a všem lidem, kteří mi fandí. A v neposlední řadě také Thajskému ráji za možnosti kvalitní regenerace.
