Poprvé vstoupil do ringu v březnu 1925 jako reprezentant pražského Boxing klubu Smíchov a smíchovskému boxu zůstal věrný po celý život.

V roce 1928 odjela na Hry IX. olympiády v Amsterdamu trojice mladých nadějných boxerů Tomáš Pötsch, František Nekolný a Jan Heřmánek. V olympijské soutěži se naši reprezentanti museli potýkat s nepřízní rozhodčích. První dva jmenovaní neprošli přes první utkání, nejdále postoupil ve střední váze do 72,5 kg právě Jan Heřmánek, který se probojoval až do finále.

V prvním utkání hladce dokázal přejít přes Lucemburčana Fixiuse, ve druhém s přehledem dokázal vybodovat Američana Hendersona. Ve třetím utkání narazil na největšího favorita střední váhy, dvojnásobného olympijského vítěze Harryho Mallina z Británie, a i toho dokázal porazit. Ve finálovém duelu s Italem Toscanim měl po celý zápas převahu, jeho italský soupeř se po skončení zápasu sotva držel na nohou, přesto byl k nevoli diváků vítězem vyhlášen Ital. Na Heřmánkův finálový zápas vzpomínala pozdější legenda profesionálního ringu Nekolný: "Ve finále se střetl s Italem Toscanim. Zpracovával ho od první do poslední vteřiny, takže se Ital sotva držel na nohou. Nikdo z nás nepochyboval o jeho vítězství, obecenstvo, které si již dávno získal, bouřlivě aplaudovalo u každého jeho úderu. Proto působilo jako blesk z čistého nebe, když hlasatel oznámil, že olympijským vítězem ve střední váze je Toscani z Itálie!".

Heřmánek se musel spokojit se stříbrnou medailí, i když ho tisk označil za morálního vítěze. V amatérském ringu se Jan Heřmánek v letech 1926 – 1929 stal čtyřikrát mistrem Československa, dvakrát mistrem Čech a jednou mistrem Moravy. Počátkem roku 1930 přestoupil do profesionálního ringu, ale už po dvou letech ukončil závodní činnost a věnoval se trenérské práci. Trénoval mnohé generace smíchovských boxerů. (zdroj: https://www.olympic.cz/sportovec/1400--jan-hermanek)

Foto zdroj: http://lhota.vaclavkozelka.cz/people/view/id/40