Vilém Jakš se narodil 25. dubna 1910 v Bratčicích u Brna. Boxem byl okouzlený již od mala, kdy se svým bratrem Jožkou na dvorku neúnavně trénovali celé hodiny. Jejich otec ovšem v roce 1916 padl na ruské frontě a chlapce si vzal k sobě jejich pražský strýc. V té době nastupuje Vilda do Nuselského klubu Český lev, kde s boxem pokračuje. 1930 získává svůj první titul ve welterové váze a o dva roky později nastupuje k profesionálům. 1. října 1932 však rukuje do Brna na vojnu k Leteckému pluku 5. Po návratu z vojny se vrací mezi provazy a rovnou do pražské Lucerny. Ve 30. letech je box velmi populární sport, boxerská utkání v Lucerně jsou společenskou událostí, kde se schází pražská smetánka. A Vilda se svojí houževnatostí a tanečním stylem stává miláčkem Prahy. Jeho popularita ovšem stoupala i v zahraničí:

“V únoru 1935 se v Paříži střetl se Španělem Alvarem Santosem. Jakš šel v prvním kole třikrát k zemi, ale nevzdal se, a nakonec soupeře přemohl. Odměnou mu kromě trofeje byl i pokřik nadšených Francouzů: „Žaks!“ Tohle vítězství mu zaručilo pozvánku do boje o titul mistra světa. Protivníkem byl úřadující šampion Francouz Marcel Thil. K duelu došlo 4. května 1935 v pařížském Paláci Sportu. „Thil zahajuje ofenzivu, chce okamžitě prokázat svoji suverénnost v ringu, zatlačuje Jakše k provazům, ale Čechoslovák má pověst skvělého tanečníka a bleskurychle uniká,“ můžeme se dočíst v dobovém tisku. Duel ukončil ručník v ringu. V devátém kole šel Jakš poprvé po úderu na tepnu k zemi. Pokračoval ale dál a v následujícím kole sám poslal Thila na podlahu. Co na tom, že Francouz je místní hrdina, Jakšovi aplaudovalo dvacet tisíc diváků. Boji však nebyl konec. Ve 13. kole dostal „Vilda“ úder na srdce, po kterém upadl. Byl počítán, ale ještě se vzchopil. Jenže všem už v tu chvíli bylo jasné, že pánem situace je o šest let starší a zkušenější Thil. Ve 14. kole se Jakš opět dvakrát ocitl na podlaze, ale pokaždé se vzchopil. Na nohy se snažil dostat i potřetí, ale když při počítání „devět“ vstával, vhodil manažer českého boxera Krassowski ručník do ringu. Francouz se radoval z obhajoby titulu. Nadšené publikum přesto vyneslo poraženého z ringu na ramenou. „Jakš je skvělý šermíř pěstí a má před sebou krásnou budoucnost,“ složil Thil soupeři poklonu. Zklamaný český boxer, kterému Francouz ukončil sérii 28 zápasů bez porážky, toužil po odvetě.” (zdroj: https://www.lidovky.cz/lide/pohnute-osudy-skutecne-pesti-ve-tme-boxer-vilda-jaks-zemrel-v-bombarderu.A151123_185142_lide_ELE)

K odvetě však nikdy nedošlo. Mohla za to válka. Během mobilizace 1938 Jakš rukuje do čs. armády. Nedokázal se nikdy smířit s okupací vlasti Německem a přechází do zahraniční armády. Na základě fingovaného potvrzení boxerské unie odjíždí na údajný zápas do Itálie, kde ovšem okamžitě překročí hranice s Francií a 30. března 1940 nastupuje u čs. letecké skupiny v Agde. Poté se dostává do Británie do RAF (Royal Air Force), kde je zařazen do 311. československé bombardovací perutě. Za svoji odvahu při náletech získává Československou medaili Za chrabrost a Československý válečný kříž.

Na svůj poslední let startuje palubní střelec Vilém Jakš 21. srpna 1943 nad Biskajský záliv ze základny Beaulieu. Vildův první protiponorkový let, ze kterého se bohužel nikdo z osmičlenné posádky nevrátil živý. Letoun byl sestřelen obrovskou německou přesilou dálkovách stíhaček Messerschmitt.

Jeho předválečnými osudy se v roce 1986 nechal volně inspirovat režisér Jaroslav Soukup ve filmu Pěsti ve tmě. Hlavní roli Vildy Jakše (ve filmu pozměněno na Vilda Jakub) dostal Marek Vašut, kde mu byl trenérem, odborným poradcem a sparingpartnerem náš další legendární boxer Rosťa Osička.

Foto zdroj: lidovky.cz, trampsky-magazin.cz